Po náročné cestě vlakem jsme si prispali. Byl to vlastně nás první den dovolené. Konečně jsme se trochu dali dohromady. Madeleine nám na stole nechala snídani v podobě skvělých minibananu a dopis. Její syn dnes slaví 2.narozeniny, tak jsou s rodinou celý den venku. Pobavili jsme vše potřebné a vydali se do města. Cílem dnešního dne byl klášter Prambanan. Největší Hinduistický klášter v Indonesii. Chvíli jsme bloudili po městě, posnidali polévku a následně hledali taxi. Na rozdíl od Jakarty, tady bylo sice méně lidí a menší provoz, ale také méně příležitosti. Pro nás pro turisty i pro místní. A bylo to vidět. Sehnat taxi byla dřina. Nakonec jsme sehnali a dovezl nás až k bráně Prambananu. Mezi tím začalo pršet. Chvilku jsme počkali u vrátnice a hned bylo po dešti. Vstupné nebylo malé, ale později jsme pochopili, že je z něj opravdu cerpano na obnovu památky. Za vstupem jsme potkali pár, on z Ekvádoru, ona z Litvy, se kterým jsme se podělili o průvodce. A dobře jsme udělali. Existuje mnoho zajímavých poznámek a příběhů a bez nich by byl klášter jen pouhou zriceninou. Ano, je to tak. Přestože hlavní stavbu a několik menších se podařilo uchránit či obnovit, z celkem 253 věží jich stojí jen několik.
Prošli jsme celý klášter. Vyprávěli si příběhy o postavách Hinduismu i Buddhismu. Průvodce i vtípky val, ale velmi hezký vyprávěl. Dozvěděli jsme se mnoho. Občas nás od výkladu vyrusily děti. Chtěly se s námi fotit. Jak jsme se později dozvěděli, vidět bílého je jedna věc, ale přinést domu fotografii že školního výletu s belochem, to je aktualita týdne.
Zajímavé je, že pouze několik km od sebe leží jedny z největších Buddhistických a Hinduistickych klášterů. A lidé tu žijí v míru a pokoji vedle sebe. I dávná legenda hovoří o snaze udržet mír a soužití co nejdéle.
I my jsme si v klidu a míru prohlédli okolní stavby a vydali se zpět do města. Tentokrát jsme místo taxi vyzkoušeli verejnou dopravu. Místní vás vždycky nasmeruji a pomohou. Zanedlouho jsme stáli na zastávce busu. Bus přijel, na čas, čistý, prázdný klimatizovaný. Dovezl nás do centra za 3500IDR. Chvíli jsme pobíhali po centru, v rychlosti prošli nákupní centrum, dozvěděli se, že probíhá festival batikování a prošli se po nejrůznější ulici v Jogyakarte. Pak honem na bus a šup domů.
Doma jsme se konečně potkali s Má delegace. Osobní setkání bylo velice milé. Dala nám pár tipů a rád a po vyprávěla jak se žije na Jáve. Unavení a šťastní jsme šli spát s vidinou dalšího výletu. Tentokráte Borobudur, buddhisticky protějšek Prambananu.