Rano vstavacka. K snidani burakove maslo a chleba, co jsme vcera koupili v supermarketu. Nic jineho v obchode vlastne nebylo. Doplnili jsme to cerstvym mini bananem, ktery nam nechala Madelein na stole, stejne jako mistni caj. A sup, dle instrukci smerem k nemocnici. Dnes jsme se pokusili trochu pridat na tempu, chceme toho vic videt a navic vecer musime jit drive spat. Unemocnice jsme si vzali cyklo trikolku. Za boha si nemuzu zapamatovat,jak se to jmenuje. Kazdopadne uz jsme se vezli. Kolemjdouci se museli bavit, protoze proszr na postavunbelocha to neni delane. Navic kdyz jsme tam chteli nacpat dva zadky a batoh. No, vypadalo to komicky.Muzik nabral uplne opacny smer, nez jsme si mysleli. V podstate jsme projeli zpet kolem domu. To uz nam bylo divne. Ale protoze v Indonesii vzdycky vsechno NEJAK jde, nechali jsme to byt. A skutecne, za par minut jsme vysedali na autobusovem terminalu. Dle instrukci jsmeod Madeleine jsme poslechlinrady mistnich. Ukazali nam postupne asi 3 autobusy, kterymi mame jet na Borobudur. Vedeli jsme, ze mame jet na severni terminal Jambor a tam jeste jednou prestoupit. Nasedli jsme do busu, ktery nam ukazali a cekali co bude. Jakmile se zaplnil, vyrazili jsme. Na sedadle pro 3 jsme byli zmackani dva jeste jsme nemeli kam dat nohy. Autobus troubil jako lokomotiva. A ze se tady troubi hodne. Asi po hodine jizdy se ozvalo neco jako Jambor od nahanece, ktery je v kazdem autobuse. Vybira penize, pomaha vystupovatba nastupovat a hlasi stanice. Ridic tak muze temer bez zastaveni jet a udrzet plynulost provozu. Ano temer bez zastaveni, protoze i ta nejstarsi babicka vystoupi nebo nastoupi za pomale jizdy. Nicmene, tentokrat to nebylo hlaseni pro nas. Ukazal nam, at v klidu sedime, ze Borobudur teprve bude. Uplynulo asi 15 min a prisla nase chvile. Borobudur. Pribrzdili u velke krizovatky, koukl se jestli neco nejede a kdyz se zase rozjizdel, jeste na nas volal, ze mame jit doleva.
Zustali jsme uprostred niceho. Vydali jsme se tedy doleva. Krome zebrajici holky jsme potkali automechanika. Ptali jsme se ho, jak je to jeste daleko. Rekl nam, ze 3km. No, nebyly. Lucka uz byla nastvana, ja musel uznat, ze pravem. Ale proc bus cestoval jinak, jsem nevedel, a jak je to daleko, taky ne. Nastesti, obetavi, nebo mozna vice podnikavi indonesane jsou vsude. Za nami zastavil minibus, vysazoval babicku a rovnou na nas volal, zda chceme vzit. Chteli jsme a moc radi. Jeli jsme jeste nekolik km do stanice Borobudur. A pak jeste cyklotrikolkou az k arealu chramu.
Obcas se citim domestikovany, ale i tak jsme zamirili k international entrance. Platba kartou je samozrejmost, stejne jako nabidnout kavu nebo caj, a taky bezpecnostni ram. Po zkusenosti z Prambananu jsme i tady vzali pruvodce. Boody byl vtipalek. Mluvil celkem rychle, ale reagoval na nas. Pozdeji zvolnil tempo i rec. Ale vtipku neubylo. Ukazal nam cely klaster. Musim rict, ze ackoli nejsem verici, to misto melo atmosferu. A i kdyz je tahle vira na druhe strane zemekoule, citil jsem se lepe, nez v nekterych kostelech v evrope. Oproti Prambananu, tahle stavba se zachovala. I kdyz potrebuje udrzbu, stoji cela. Je to videt i na arealu, mohou mu venovat peci a energii, kterou na Prambananu pohlti trideni trosek.
Kazdopadne, neuveritelna stavba s vyhledem na bujnou dzungli, nadherne misto, skvela atmosfera. Doporucuji vsem cestovatelum v oblasti. Chvili jsme se jeste kochalinvyhledem do krajiny i pohledem na samotnou stavbu. Dole v parku svaca, draci ovoce apomalu jsme se vydali nazpet. Puvodne jsem si myslel, ze stihneme vodni hrad v Yogyakarte. Nez jsme ale vlezli do busu, zacaly se honit mraky. Busem jsme dojeli na Jambor, terminal, ktery jsme rano minuli. Tentokrat bylpresne tam, kde mel byt. Uz cestou jsme premysleli jestli budeme pokracovat busem, nebo taxi. Vzhledem k tomu, ze zacalo prset jeste nez jsme vystoupili, bylo rozhodnuto. Taxikare jsme usmlouvali z dobre ceny na vybornou a jeli jsme.Nanavigovali jsme ho az pred dvere domu. Takze za poradneho deste jsme prebehli jen 2kroky pod strechu na dvur. Doma uz byla cela rodinka. Ari, mel za sebiu nocni vylet pres pul Javy, aby si vyridil pas pred dovolenou. Chudak ridil celou noc.My jsme ale po kratke sprse stihli s Madeleine pekne povidani. O tom co jsme videli, jak se nam tu libi, ale taky o tom, jak se tady libi ji, jak se ji tady zije, jak se sem vlastne dostala a co bude dal. Najit ubytovani v Yogyakarte u Švycarky bylo terno. Radi doporucime i ostatnim.
A ted uz spat. Rano letime a BALIme.