Konecne je to tu. Den, kdy nas necekaji zadne baleni, transporty, rezervace ani dalsi organizacni oovinnosti. Proste den, kdy se rano vzbudite, delate co vas zrovna napadne a vecer zase usnete. My jsme si rano zasli na snidani. Ackoli je tu mnoho podniku lakajicich k navsteve, instinktivne jsme vybrali ten nejblizsi. Pozdeji jsme zjistili, ze je to i ten s nejlepsi kuchyni a zaroven nejlepsimi cenami. Jmenuje se The Fat Turtle a vrele ho doporucuji vsem navstevnikum Bali. Vlastne je to malinky podnikale reprezentuje cele spektrum vlastnosti mistnich. Mistnich surovin, mistnich receptu, mistnich lidi s nekonecnym usmevem. A i mistni design a retail.
Po vytecne snidani jsme primo pred apartmanem pronajali skutr a vydali se do neznama. Tusili jsme, ze severozapadne od nas po pobrezi je znamy chram Tanah Lot. Je to chram na skale nekolik metru od brehu. Pokud je odliv, lze se tam dostat, ale bezne to pusobi jako samostatny ostrov, izolovany od okolniho sveta. Pry tam ze skaly vyvera pramen. Pramen sladke vody. Dovnitr jsme se nedostali, at at uz jsou legendy jakekoli, to misto ma skutecne magickou atmosferu.
Znaveni ze skutru i ze silneho slunce, vydali jsme se mezi vsudypritomne stanky se suvenyry a obcerstvenim. Napoje samozrejme nutno konzumovat a doplnovat. Zvladli jsme i nejaky drobny suvenyr. Az jsme dorazili ke stanku s prekvapenim. Vypadal, ze v nem vlastne nic neni. Misto nabidky hned na zacatku visel obrovsky netopyr. Peclive zavlazovan, lec usnout nedokazal. Tak tam visel a ochlazoval se mavanim kridel. Nedalo mi to, a sel jsem ze zeptat na jeho vyznam. Odpoved byla prosta: „Je to domaci mazlicek.“ Az skoro flegmaticky mladik mi povedel, ze ho proste koupil ve zverimexu a od te doby ho ma. Ale, ze je tu kvuli jinym zviratum, kvuli lowakum a ukazal na stul. Na stole/baru se vyvaloval luwak. Pekne vypaseny. A za barem dalsi. Treti byl obtoceny kolem stromu, jenz zaroven slouzil jako konstrukce stanku. Vsichni tri ospali nebo spici. Byla to vlastne kavarna, nabizejici kopi luwak, neboli cibetkovou kavu, jednu z nejkvalitnejsich a nejdrazsich na svete.
No, nedalo se nic delat, musel jsem ochutnat. Byla dobra, velmi dobra. I ja jsem ooznal, ze je kyselejsi a jemnejsi nez espresso, nebo snad lepsi espresso, ktere si date v Praze. Ale, ze bych to oznacil za nejaky poklad ci zazrak, to se rict neda. Evidentne se jedna o zalezitost individualnich chuti a preferenci.
I kdyz nam u kavy bylo dobre, precijen jsme prijeli poznat predevsim prirodu a uzitbsi more. Vyrazili jsme zpet s vidinou, ze najdeme nejakou opustenou plaz. Par dotazu a hned jsme meli nekolik tipu od mistnich. Nicmene, tezko najit neco co neni oznacene a nebo napsane na ceduli neni vubec podobne tomu, co vyslovili, kdyz nas navigovali. Nevadi, plaz jsme nasli sami. Hezkou, prazdnou a cernou. Jenze opet ty vlny. Vykoupali jsme se, ale bylo to tak akorat se namocit, nekolikrat se nechat splachnout vlnoun a jit. Ochlazeni morem i vetrem, ktery s sebou nesl mraky jsme zacali mit hlad. Par metru po plazi jsem zahledl warung neboli restauraci/hospodu/bistro. Hodili jsme neco na sebe a sup tam. Pri prichodu jsme se minuli s jinymi turisty. Pochvalili kuchyni a poprali dobrou chut, ze je to skvele. Tak hura do toho. Dali jsme si cerstvy dzus, papajovy a zbdraviho ovoce. No, barva byla az desiva, ale chut skvela. Moje oblibene nasi goreng jakbysmet. A Lucky favorit mie goreng taktez. Dozvedeli jsme se, ze jde o uplne novy podnik zacinajici touto sezonou. Otevreno maji pouze 10dni. No, ale myslim, ze pokud udrzi usmev, kvalitu kuchyne a cistotu, maji dobre vyhlidky. Mimochodem, warung Alus, kdyby nekdo mel zajem. Zatimco jsme dojidali, blizil se dest. Nnechtelo se nam na skutru v desti, tak jsme objednali jeste dalsi dzusy a chvili vydrzeli. Pan majitel povidal a povidal, dostali jsme spoustu tipu co videt a kam jit.
Dest ustal, ale blizila se tma. Nez jsme oblekli batohna helmu, pan domaci nam jeste otrel skutr a popral stastnou cestu. No, bylo to treba, jizda za tmy a bez navigace neni nic moc. I kdyz nam to chvili trvalo, dojeli jsme az dom, vratili skutr. Pri vraceni skutru se majitel vyptaval co a jak, kde jsme byli, co jsme delali a podobne. Zacalmnam nabizet organizovany vylet. Ze nam zajisti auto s ridicem a ujaze zajimava mista. Chvili jsme smlouvali a s konkurencni nabidkou v hlave, jsme ho odmitli a utikali do sprchy. Nez jsme stihli zavrit dvere, uz na ne klepal a nabizel cenu mnohem privetivejsi.
Takze deti, jde se na kute, zitra jedeme na vylet!