Jak uz bylo receno, v Indonesii najdete vse. A vse ma sve pro a proti. O to vic, kdyz se bavime o opacnych koncich spektra, chcete-li, o extremech. Jakartu jsem zazil jako mestondvou tvari.
Zatimco Lucka mela jeste pracovni povinnosti, vydal jsem se do mesta. Pokusit se aklimatizovat a dohnat Luccin tydenni naskok ve vyrovnavani se s kulturnim sokem. Vydal jsem se pesky od hotelu smerem k Nacional monumentu, zvanemu Monas. V praxi to znamenalomasi 3km podel jedne z hlavnich silnic. Vyrazil jsem celkem brzy. Prvni co jsem obesel, byla mesita primo pred hotelem, ktera me tak brzy vzbudila. Svolavani k modlitbe v 5 rano je spolehlivy budicek. Pak uz nasledovalo par drobnych ulicek a sup, jednim pruchodem jsem se ocitl na hlavni tride. Cestu lemuje mnoho modernich budov. Vetsinou jsou to urady, vladni budovy, hotely nebo sidla nadnarodnich spolecnosti. Jsou to krasne stavby, ciste, udrzovane, se soukromym vjezdem a parkovistem, kde se na vas usmiva hlidac nebo rovnou policista. Po chvili jsem narazil i na obchodni centra, kavarny a restaurace. KFC, McDonald, Starbucks i dalsi znacky. Rychle pryc, kvuli tomu jsem do Asie nejel, a navicnuz bylo slusne horko, takze na jidlo jsem nemel ani pomysleni. Za par krizovatek, nastesti svetelnych, jsem dosel k brane Monasu. Stal tam policista a jediny chlapik s mikrobusem. Velice uctive se zeptal odkud jsem a jestli bych mel zajem se podivat na nabidku zajezdu, ktere turistum nabizi. S tim ale souvisela i informace, ze dnes se na Monas nedostanu, protoze je pondeli, a stejne jako u nas v CR ma vetsina pamatek a muzei zavreno. Zbyvala jen verejna mista, jako historicke centrum a pristav. Nezbylo neznse vydat zpet na hotel, abych byl pripraven az Lucka skonci. Chtel jsem jit alespon jinou trasou, abych videl neco noveho. A dobre jsem udelal. Bylo to jako nekonecna zebra. Vlastne jsem sel jednou ulici porad stejnym smerem, jenze co blok, to zmena. Chuda ctvrt, bohata ctbrt, krasny park nebo skladka. Jako by se stridaly cerne a bile pruhy na prechodu. Luxusni domy, ktere bychom mohli zavidet, vedle dvorku s plechovou boudou, pobihajicim kuretem a hromadou odpadku. Potkal jsem snad vse, autosalon, kadernictvi, kavarnu, postu, banku, holice, optika i sberny dvur. Skoda ze byl opravdu jen sberny a ne tridici. Kazdopadne zaujaty stridanim techto extremu jsem zabloudil. Presel jsem odbocku asi o 4km. Teplota stoupala, cas utikal a sily taky. Po pul hodine jsem hledani cesty vzdal a stopl taxi. Krasne moderni vozidlo, klimatizovane, v kuzi, ridic vyuzivajici aplikaci na smartphonu mi zastavil uprostred zaplavy motorek kdesi u cinskeho trhu. Opet kontrast tohoto mesta.
Na pokoji jsem stihl sotva sprchu a Lucka vola, ze jsou free a ze vyrazime do pristavu. Obleknout a sup na taxi. Oslovil jsem 3 stojici u hotelu, ale ani jeden me nevzal. Usel jsem asi 500m na jine stanoviste taxi a vse bylo s usmevem. Za chvilku uz jsem vystupoval v pristavu a potkal se s Luckou. Harbour, harbour, vsichni ukazovali jednim smerem. Bylo to asi 15 min chuze mezi kdejakymi poulicnimi dilnami a garazemi, ale nakonec jsme dosli do pristavu. Cekal jsem cokoli. Treba historicky pristav. Byl. Rekl bych, ze i hodne historicky, ale stale funkcni. A asi jediny funkcni. Dreveme lode, ktere maji za sebou jisto jiste stovky plaveb a pribehu, staly vyrovnane u mole a cekaly na svuj dalsi naklad. A ne marne, pristaviste bylo plne kamionu a nakladaku. Ryze, konatrukce z oceli, zelenina i cement. Cokoli je treba odvezt, odveze se. Snad jen pozor, aby se zbcementu po ceste nestal beton, jak rekl pan reditel.
Kazdopadne. kratka podivana staci na to, aby si clovek udelal obrazek o kazdodenni realite. Nic moc krasneho, radeji pryc. Rozhodli jsme se pro Cinskou ctvrt. A stylove, pojedeme tuktukem. Vzali jsme dba a jeli za sebou. Domluvena cena, 30.000IDR za jeden. V cili chtel 40.000IDR. No, svet se neustale vyviji.
Cinskou ctvrt jsme prosli celkem rychle. Tady se predstava a ocekavani celkem potkaly s realitou. I tak to ale byla zajimava podivana a zkusenost. Zazitek na cely zivot prisel hned zahy. Tozhodli jsme se vzit si tuk tuk a vyrazit smerem na hotel. Dohodli jsme si cil, usmlouvali cenu a vyrazili. Cestou jsme videly vsechny tbare mesta. I ta nejhorsi zakouti, deti hrajici si na ulici ve spine, odpadky vsude kolem a snad nejvic dechberouci scena, kdyz bagr prihrnoval odpadky do ohne primo na ulici uprostred mesta. Do toho vseho dopravni spicka, spaleny benzin, hluk motoru aut, motorek i tuktuku a ridic uz radne nervozni, ze uz ted se mu cesta nevyplatila. Predjizdeni po chodniku, mezi auty, protismerem….. Uuuufffffff. U hotelu jsme si oddychli vsichni. Vcetne samotneho ridice.
Jakarta je mesto presne takove, jake ho poznate. Umi byt krasne,moderni a luxusni. Umi byt i spinave, smrdici a zoufale. Zalezi odkud se na nej divate. Jestli chcete poznat skutecnou tvar, doporucuji projizdku tuktukem. Ja na ni nikdy nezapomenu.