Ráno poprvé. Budí mě zima a musím na WC. Už dávno je světlo a nikde ani strom, kde by se člověk vyčůral. Poradím si. Zapínám nezávislé topení v autě a ještě chvilku zalézám do spacáku.
Ráno podruhé. Budí mě slunce. Ano, přes všechny předpovědi slunce. Oblékám se, přehazujeme dodávku ze spací na obytnou a jdu se umýt. Posádka zatím uvaří čaj. Stihnu 2-3 fotky a jdu přiložit ruku k dílu. Maličko organizujeme věci a využíváme všechny odkládací prostory. Po snídani dodělám USB zásuvku a vyrážíme zpět do Reykjavíku. Za světla a lépe oblečeni si prohlédnout město. Parkujeme ve středu města u infocentra, v nabíjecím kiosku necháváme powerbanky a vydáváme se do kopce směrem k Hallgrimskirkja – nejznámějšímu bodu Reykjavíku, betonovému kostelu s krásnými varhanami, hlavní lodí pro až 1200 osob, lavice orientovanými na obě strany i s krásnou vyhlídkovou věží. Výstup (samozřejmě výtahem) na věž je nutností. A výhledy stojí za to. Až se nasytíme, mezi baráčky se přesouváme dolů do přístavu k budově postavené v době krize. Ta ji sice zdržela, ale nezastavila tento národ, aby ji dokončil. HARPA (Harfa) je kongresové, kulturní a koncertní centrum. Architektonicky se to velice zajímavý objekt, jehož fasáda připomíná včelí plástve.
Po návštěvě Harfy utíkáme hladoví do auta. Rozhodli jsme se uvařit oběd tam, kde právě parkujeme. Takže první jídlo s výhledem na město. Krása. Napsat pohledy, hodit do schránky v infocentru a hurá za dalším dobrodružstvím po silnici číslo 1 na východ. Náš #roadtrip začíná.
První zastávka je supermarket Bónus. Ještě, že tak, je poslední na cestě, ale za skalami. to velký a dobře zásobený. Děláme si zásoby jídla na 2-3 dny. Chleba, ovesné vločky, marmeládu, jogurty, ovoce a tak. Vodu téměř neřešíme, dozvěděli jsme se, že voda na celém Islandu je pitná a je zbytečné za ni utrácet a vytvářet další plastový odpad. Ačkoli jsme očekávali vyšší ceny, jsme i tak překvapeni. No nic, domů se kvůli tomu přeci vracet nebudeme. Po nákupu vyrážíme do národního parku Thingervel – místa kde se potkávají dvě litosférické desky. Vzniklá soutěska má pro Island veliký význam. V historii se zde scházel, nebo touto stezkou procházel islandský parlament, lépe řečeno jeho členové. Později soutěskou dokonce jezdila auta. Byla to totiž jedna z nejvýznamnějších silnic.
Místo je to krásné. Patří do oblasti 1300km2 velkého národního parku. Od informačního centra je okamžitě vidět jezero, spodní parkoviště a několik malých domečků, které si místo chaty pronajímají zámožní Islanďané a místní celebrity. Stojí to za procházku. Nechte si na ni alespoň 2 hodinky a vezměte si foťák i stativ. Mimo stezky jako takové jsou krásné výhledy na zasněžené hory, panoramata, ochočené husy a na konci i vodopád. Ten je ukrytý mezi skalami jako poklad.
Závěr dne už vypadal trochu zoufale. Když jsme se konečně dostali k autu, bylo už 21:30. Člověku to vůbec nepřijde, světlo je tu teď cca 18 hodin denně. Zmrzlí a hladoví jsme museli naplánovat noc. HOTPOTICELAND je zázrak. Stránka, kde najdete mapu nejen benzínek, ale i veřejných bazénů a především těch termálních přírodních bazénů a jezírek. A právě jedno z nich jsme si vybrali pro tento večer. Měl bych raději napsat noc, protože do vody jsme lezli pár minut po půlnoci, ale jak říkám, pocitově byl večer. V bazénku nebylo úplně prázdno, ale mezinárodní skupinka (cca 5 lidí) reprezentovaná usměvavým Islanďanem nás přivítala s vřelým úsměvem. Mezi vtípky občas zazněla i užitečná informace o výletních místech, cestách, cenách alkoholu a podobně. Překvapením dne byla cesta zpět k autu. Asi 2 minuty chůze do kopce K jezírku, se proměnily ve 30s sprintu v plavkách a softshell bundě. A pozor! Bylo to snad příjemnější než jít oblečený nahoru. Takže závěr dne „adventure wellness“.
