Tentokrát jsem nemohl ani dospat. Dohodli jsme se, že pojedeme centra všeho uměleckého a kulturního dění na Bali, do Ubudu. Jenže my tam nepojedeme za uměním, nýbrž za opicemi. Pojedeme do destinace, kterou jsem si vysnil už doma, do Monkey forest, tedy do opičího lesa. A jelikož jsme na Bali, pojedeme na skůtru. Takže dvojnásobná motivace 🙂
Dali jsme si snídani, zabalili batůžek, pláštěnky, foťáky, powerbanky, atd. Od našeho již starého známého jsme si opět půjčili skútr a vyrazili na cestu. Necelých 30 km, je výlet na něco málo přes hodinku. Nicméně v naší čtvrti je každé dopoledne, odpoledne a večer dopravní zácpa a my nejsme nijak extra zvyklí se proplétat na milimetry, obzvlášť v situaci, kdy mezi vozítky chodí davy turistů. Takže pro nás tak půl dne. Vyplazili jsme se z města a pak už se jelo dobře. Občas jsme nevěděli kde přesně odbočit. Stačilo dohnat náklaďáček, zeptat se chlapů na korbě a hned jsme měli navigaci. Zhruba po hodině jízdy jsem si říkal, že bychom mohli protáhnout nohy. Otočil jsem se na Lucku a nabídl pauzu. Shodli jsme se, že nikam nespěcháme a dáme si drink nebo kávu. Pár desítek metrů zpět jsem zaznamenal šipku „Coffee“. Kousek jsme se vrátili a oslovili partu místních, jestli si můžeme dát kafe.
„No jasně, že jo“ odpověděl jeden z chlapíků a už seděl na motorce. „Pojeď za mnou“, říká mi. Snažil jsem se mu vysvětlit, že chci jen malý refreshment. Kýval na mě, že chápe a ať jedu za ním. Tak proč ne. Postupně jsme se vzdalovali od hlavní silnice a mizeli mezi rýžovými poli. Potkali jsme mnoho hospodářských zvířat a dívku na motorce. S naším průvodcem prohodili pár slov a vysvětlili nám, že máme následovat tu dívčinu. Po pár stovkách metrů jsme se octli kdesi, kde bylo mnoho lidí, pomáhali nám parkovat motorku, sundavat helmy, a už nás vedli někam za živý plot. A pak mi to došlo. Ta šipka „coffe“ nebyl šálek kávy, ale celá plantáž. Stáli jsme na kávové plantáži. Viděli jsme celý proces výroby. Poznali jsme dva nejvýznamnější druhy kávy v regionu – Kopi luwak a kopi Bali.
Ti, kteří viděli film The Bucket List s Morganem Freemanem a Jackem Nicholsonem už vědí, že KOPI LUWAK je cibetková káva, neboli káva, připravovaná ze zrn, které před pražením prošly trávícím traktem zvířete LUWAK neboli cibetka. Trávící šťávy narušují slupku kávových zrn a dávají jim specifickou chuť.
Prošli jsme si celý areál, prohlédli a vyzkoušeli si tradiční způsob pražení a přípravy kávy, ochutnali jsme asi 16 druhů čajů a kávy a dokonce nám v originální konvičce připravili i šálek kopi luwak. Mimo to jsme viděli mnoho zajímavých rostlin a nemálo zvířat.
Co nás překvapilo asi nejvíce, když si nás chtěli přidat na Facebook. Je to prostě místní způsob, jak udržet se zákazníkem kontakt a třeba mu i později něco nabídnout (rozuměj vnutit) a prodat.
Každopádně i my jsme v místním shopu utratili skoro milion rupií, takže jsme konečně mohli pokračovat dále. Zanedlouho jsme dorazili do Ubudu. Navigace sice slušná, ale i tak jsme se museli na cestu zeptat. A místní i tady měli radost, že mluví s bělochy. Nicméně ochotně poradili. Takže o pár minut později parkujeme v garážích pro motorky, přímo proti branám Monkey forest.
Máme to jen přejít silnici, abychom se dostali k pokladnám a vstupní bráně, ale už tady kolem nás běhají opice. Poučeni ze všech průvodců a blogů máme pečlivě schované brýle, náušnice, řetízky a čepice. I tak mám co dělat, abych uhlídal GoPro a dva malí opičáci mi rozepínali i kapsu s peněženkou. Skoro si myslím, že je to někdo učí.
Zážitek z Monkey forest se jen těžko popisuje slovy. Člověk si asi umí představit co tam je, a jak to tam vypadá, ale ten pocit, který zažije, když si mu na ramena sedne opice a sebere mu banán, aby mu následně pocintal košili, to prostě popsat nejde. Takže co nejdříve dodám video.
Každopádně, dnešní výlet je důkazem toho, že v Indonésii stačí jen trochu zpomalit a podívat se za roh, a dobrodružství a zážitky najdete všude.
